89.den aneb jak trempka posrala Mou Vlast

Miluji Smetanovu Mou vlast. Podotýkám, mi-lu-ji. Je to dílo, které dokáže člověka tolik semknout s krajinou i s naší zemí, jako máloco. Vždy, když jí slyším, střídá se ve mně hrdost, dojetí, napětí, vzdor, místy i bojovnost. Je tedy dobré, že většinou jí poslouchám v osamění, nebo naopak ve společnosti dalších posluchačů, jinak by má […]

88. den aneb záchodové zhroucení skokana na lyžích

Začalo to banálně. Seděli jsme s Mirdou v jednom oblíbeném bistru a kochali se výhledem na nedaleký chladící pultík s dorty,  omrkáváli hosty, popíjeli kávu a prostě si tak lidsky zevlovali. Když ryska mého močového měchýře, po náloži několika káv a karaf s vodou zasignalizovala, že už je „čas“, vzala jsem to jako vždy, tedy […]

87.den aneb definitivní otcovská ztráta iluzí

Mám otce. Vím, s tím se jaksi počítá, ale zatím jsem zde k němu byla milosrdná a ve své tvorbě jsem jej vynechávala. Nicméně dozrál na Tě čas, holenku! Navíc to poslední, oč stojím, být nařknuta z „džendrové“ nevyváženosti mých memoárů. Můj otec, prototyp kutila, akademika, spisovatele, suchého humoristy, pořádkumila, cestovatele.  Toto jsou první identifikace, […]

86.den aneb desetiletka na ostří nože

Zdá se to být nemožné, téměř až ze žánru sci a fi. My s Mirdou jsme před pár dny oslavili desetiletku. Deset let!!! Tři tisíce šest set šedesát pět dní, ať nehnidopiším s přestupnými roky.. Bezmála čtyři tisíce dní, aniž by jeden z nás přišel o život, případně nějaký úd, eventuálně byl obviněn z pokusu […]

85.den aneb na Himlštejn s tebou, Jurečko!

Řídila jsem. Na Radiožurnálu jistá reportérka popisovala rozhořčení ministra zemědělství Jurečky nad tím, že je jako otec vícečetné rodiny diskriminován na rodinných vstupných na hradech a zámcích. Zřejmě okurková sezóna… Nicméně mi to nedalo a nad celým jádrem pudla jsem se zamyslela. Ono už ten Jurečka… Mladík, třiceti šestiletý s buclatou tvářičkou jako malé, ale […]

84.den aneb akvabely a Kaťuša s Jelenou

Bylo potřeba říci Dost! Naše tělesné schránky se za poslední decéninum šeredně změnily. Už nejsme ta mladá, šlachovitá, energií kypící těla. Místy připomínáme spíš Homolku a Homolku juniora. Mezi tím, co já vypadám jako obézní Ludánek, Mirda je přesnou kopií jeho „táty“. Oba v pozdních nočních hodinách dohasíme do našeho dvojlůžka a poté, co si […]

83.den aneb není všecko Meteorit, co se v poli třpytí

Situace téměř signifikantní.  Jsme v autě, je noc a dálnice Dé tři je postavená jen pro nás.. Nikde nikdo. Jen my a tma.. Již jsem se tu párkrát zmínila, že tyto chvíle si s Mirdou rádi krátíme tématickými úvahami. Tentokrát tomu nebylo jinak. Téma bylo více než parádní, aneb kam bychom jeli, kdybychom vyhráli tří […]