91. den aneb romance u hrobky

Kdo se za posledních dvacet let, takhle v odpoledni sobotního nebo nedělního dne, rozhodl strávit čas ve společnosti televize, musel zcela jistě zaznamenat zpracovaná romantická „veledílka“ z dílny pera Rosamundy Pilcherové. Mají několik signifikantních prvků. Natočila je německá kinematografie, a tu pozná každý. Děj filmů, které jsou obsahem totožné, je zasazen na anglický venkov. Vždy […]

90.den aneb procitnutí v oblasti kštice

Jestli je někdo učebnicový příklad konzervatismu, jsem to já. Nemám ráda změny, byť i sebedrobnější. Už jen fakt, že k nám chodí nová pošťačka, mi dokáže rozkolísat emoce na dny, ne-li týdny. Vpouštím do svého života děje, lidi, psy a vztahy dlouhodobě, když se neosvědčí, zavírám za tím se stejnou definitivou vrátka. Nemám ráda přelétavost […]

89.den aneb jak trempka posrala Mou Vlast

Miluji Smetanovu Mou vlast. Podotýkám, mi-lu-ji. Je to dílo, které dokáže člověka tolik semknout s krajinou i s naší zemí, jako máloco. Vždy, když jí slyším, střídá se ve mně hrdost, dojetí, napětí, vzdor, místy i bojovnost. Je tedy dobré, že většinou jí poslouchám v osamění, nebo naopak ve společnosti dalších posluchačů, jinak by má […]

88. den aneb záchodové zhroucení skokana na lyžích

Začalo to banálně. Seděli jsme s Mirdou v jednom oblíbeném bistru a kochali se výhledem na nedaleký chladící pultík s dorty,  omrkáváli hosty, popíjeli kávu a prostě si tak lidsky zevlovali. Když ryska mého močového měchýře, po náloži několika káv a karaf s vodou zasignalizovala, že už je „čas“, vzala jsem to jako vždy, tedy […]

87.den aneb definitivní otcovská ztráta iluzí

Mám otce. Vím, s tím se jaksi počítá, ale zatím jsem zde k němu byla milosrdná a ve své tvorbě jsem jej vynechávala. Nicméně dozrál na Tě čas, holenku! Navíc to poslední, oč stojím, být nařknuta z „džendrové“ nevyváženosti mých memoárů. Můj otec, prototyp kutila, akademika, spisovatele, suchého humoristy, pořádkumila, cestovatele.  Toto jsou první identifikace, […]

86.den aneb desetiletka na ostří nože

Zdá se to být nemožné, téměř až ze žánru sci a fi. My s Mirdou jsme před pár dny oslavili desetiletku. Deset let!!! Tři tisíce šest set šedesát pět dní, ať nehnidopiším s přestupnými roky.. Bezmála čtyři tisíce dní, aniž by jeden z nás přišel o život, případně nějaký úd, eventuálně byl obviněn z pokusu […]

85.den aneb na Himlštejn s tebou, Jurečko!

Řídila jsem. Na Radiožurnálu jistá reportérka popisovala rozhořčení ministra zemědělství Jurečky nad tím, že je jako otec vícečetné rodiny diskriminován na rodinných vstupných na hradech a zámcích. Zřejmě okurková sezóna… Nicméně mi to nedalo a nad celým jádrem pudla jsem se zamyslela. Ono už ten Jurečka… Mladík, třiceti šestiletý s buclatou tvářičkou jako malé, ale […]